Když je nejdražší položkou na stavbě člověk, materiál musí ušetřit hlavně čas
Aktualizováno: před 4 hodinami
Ondřej Svačina stojí v čele společnosti Meffert Česká republika, která je součástí německé rodinné skupiny Meffert AG. Na stavebním trhu podle něj dochází k zásadní změně: nedostatek řemeslníků zvyšuje cenu práce a firmy proto musí stále více řešit produktivitu. Rozhodující přitom nemusí být jen cena materiálu, ale především to, kolik času a práce dokáže konkrétní řešení ušetřit.
Ondřej Svačina vede českou část společnosti Meffert. Podle něj se stavební firmy musí stále víc dívat nejen na cenu materiálu, ale i na cenu času lidí, kteří s ním pracují. Foto: Meffert
Stavební firmy dnes řeší problém, který se nedá vyřešit jen nákupem levnějšího materiálu.
Řemeslníků je omezené množství a jejich čas má stále vyšší hodnotu. Ekonomika zakázky se proto čím dál víc odvíjí od toho, kolik práce je potřeba na její dokončení.
Právě tady se mění tradiční pohled na poměr mezi materiálem a lidskou prací.
Levnější produkt nemusí automaticky znamenat levnější zakázku. Pokud jeho použití vyžaduje více pracovních kroků, delší technologické přestávky nebo následné opravy, může se původní úspora rychle ztratit.
„Nejde jen o cenu materiálu. Musíme se dívat na to, kolik práce s ním skutečně uděláme.“
Dobrá barva může řemeslníkovi ušetřit hodiny práce
Na stavbě má každý materiál svou cenu, ale skutečná ekonomika zakázky je mnohem složitější.
Rozhoduje, kolik metrů čtverečních dokáže jeden člověk za den udělat, kolik hodin na zakázce stráví, kolik lidí k ní potřebuje a jak rychle může předat hotovou práci.
Podle Meffertu se proto vyplatí dívat na materiál nejen jako na položku v rozpočtu, ale také jako na nástroj, který ovlivňuje produktivitu celé realizace.
Vhodně zvolený produkt nebo systém může v některých případech výrazně zvýšit množství práce, které řemeslník za stejný čas zvládne. A pokud je dnes lidská práce jednou z nejdražších položek na stavbě, může mít takový rozdíl v produktivitě větší dopad než samotná cena materiálu.
Tím se dostáváme k jednoduché, ale často přehlížené matematice.
Kdo nezná cenu své hodiny, těžko pozná skutečně levnější řešení
Řemeslník, který neví, kolik ho ve skutečnosti stojí jedna hodina práce, jen obtížně pozná, jestli je levnější materiál opravdu výhodnější.
Do ceny totiž nevstupuje jen samotná mzda nebo vlastní výdělek. Patří do ní také daně, pojištění, doprava, nářadí, administrativa, čas strávený přípravou nebo další režijní náklady.
„Když nevím, kolik mě stojí moje hodina práce, těžko můžu poznat, jestli je pro mě levnější materiál opravdu levnější.“
Podle Ondřeje Svačiny by proto ekonomické základy měly být součástí vzdělávání řemeslníků už na učilištích. Člověk, který zná hodnotu svého času, může mnohem lépe posoudit, jestli se mu vyplatí ušetřit několik korun na materiálu, když kvůli tomu stráví na stejné zakázce několik hodin navíc.
V praxi nerozhoduje jen cena kýble barvy. Důležité je také to, kolik pracovních kroků konkrétní systém vyžaduje.
Meffert nechce být jen dodavatelem barev
Stejnou logiku se firma snaží přenášet i do vlastního obchodního přístupu. Obchodník podle Svačiny nemá fungovat pouze jako člověk, který přijímá objednávky. Nejdřív musí pochopit konkrétní zakázku a teprve potom hledat vhodné řešení.
Jiný materiál může dávat smysl při rychlé rekonstrukci, jiný u zateplování a jiný u projektu, kde je rozhodující vzhled nebo dlouhodobá odolnost. Podstatná proto není jen znalost samotného produktu, ale i pochopení celé realizace. Výrobce se tím dostává blíž k roli partnera, který pomáhá rozhodnout ještě před samotným začátkem práce.
V Německu se cena práce počítá jinak. V Česku se k tomu postupně blížíme
Rozdíl mezi českým a německým trhem je podle Svačiny dobře vidět právě na přístupu k práci.
V Německu je vysoká cena lidské práce součástí kalkulace dlouhodobě. Zákazník proto může být ochotnější zaplatit víc za materiál, pokud mu přinese rychlejší realizaci nebo sníží počet pracovních kroků.
V českém prostředí se podle Meffertu stále častěji prosazuje stejná logika. Rozhodující není pouze pořizovací cena produktu, ale celková cena zakázky. Produkt za vyšší cenu tak může být ve výsledku ekonomičtější, pokud dokáže ušetřit dostatek času. Právě tenhle posun podle Svačiny mění i způsob, jakým by se mělo o stavebních materiálech přemýšlet.
Ne jako o samostatných položkách.
Ale jako o součásti celého pracovního procesu.
Stavba se bude muset naučit pracovat chytřeji
Nedostatek lidí na trhu není jen krátkodobý problém, který vyřeší další nábor. Pro stavební firmy znamená tlak na celý způsob práce. Pokud není možné jednoduše přidat další pracovníky, musí se hledat rezervy uvnitř samotného procesu – v přípravě, organizaci, volbě materiálů i v tom, kolik práce připadne na jednoho člověka. To, co na první pohled působí jako problém, může být zároveň impulzem ke změně.
Výrobce materiálu už nemusí být jen posledním článkem, který dodá produkt na stavbu. Může se podílet na přípravě řešení ještě předtím, než řemeslník začne pracovat. Čím lépe je projekt připravený, tím menší je prostor pro čekání, improvizaci a zbytečné pracovní kroky. Budoucnost stavebnictví tak nemusí stát jen na nových technologiích nebo automatizaci.
Velkou roli může hrát i zdánlivě obyčejná otázka:
Kolik práce je skutečně nutné udělat a kolika krokům se dá správným návrhem vyhnout?
Největší ztráta často vznikne ještě před začátkem stavby
Na samotné realizaci může být nejdražší chybou něco, čemu šlo předejít ještě před zahájením práce. Špatně zvolený materiál, nejasný postup nebo nedostatečná příprava mohou znamenat čekání, předělávky a další pracovní hodiny. Čím později se problém objeví, tím dražší bývá jeho odstranění. Ideální projekt proto podle Svačiny začíná dlouho před prvním nátěrem.
Je potřeba správně vyhodnotit technické řešení, vzhled, použitý systém i samotný postup realizace.
Právě v této fázi může vzniknout největší prostor pro úspory. Ne tím, že se koupí nejlevnější produkt. Ale tím, že se odstraní zbytečné kroky a sníží riziko chyb.
Záleží na každé hodině
Stavebnictví se dostává do situace, kdy už nestačí hledat pouze levnější materiály nebo další pracovníky. Firmy budou muset stále přesněji rozhodovat, kam svůj čas a lidi nasadí.
Každá hodina navíc na stavbě totiž znamená nejen další mzdu, ale často také posunutý termín, další koordinaci a vyšší náklady pro všechny, kteří na zakázce navazují.
Pro Meffert z toho vyplývá i změna vlastní role.
Výrobce stavebních materiálů se nemůže dívat pouze na to, kolik produktu prodá. Důležitější je, jestli jeho řešení pomůže zákazníkovi zvládnout zakázku rychleji, s menším počtem chyb a s předvídatelnějším výsledkem.
Právě tady se může v příštích letech rozhodovat o konkurenceschopnosti stavebních firem.
Ne nutně podle toho, kdo nakoupí nejlevnější materiál.
Ale podle toho, kdo dokáže nejlépe využít omezený čas lidí, které má k dispozici.
Na stavbě totiž nemusí být největší úsporou levnější materiál. Může jí být hodina práce, kterou díky lepšímu řešení vůbec nemusíte zaplatit. A ve chvíli, kdy je lidská práce jedním z nejdražších zdrojů, se z takové hodiny stává součást ekonomiky celé zakázky.
Text vznikl na základě rozhovoru Petra Schwanka s Ondřejem Svačinou v podcastu Buduj značku. Výpovědi byly pro účely článku redakčně zkráceny a jazykově upraveny při zachování jejich významu.
🎧 POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR
Komentáře